Jan Baroš, foto: archiv webu batastory.net
"Jan Baroš pocházel z Vigantic u Rožnova pod Radhoštěm. Já jsem
dřív ani nevěděl, že existuje. Jednoho dne jsem ale našel v knihovně
v zadní řadě, kam se knihy schovávají před dětmi, knížku, která
se jmenovala Čechoslováci na březích Gangu. Tak jsem se dozvěděl, že
tam máme strýce, v 50. letech o tom ale nebylo příliš dobré hovořit.
Pak jsem po ně začal pátrat, a když jsem se na něj začal ptát
starých baťovců, zjistil jsem, že každý z nich má za sebou tak
úžasnou minulost, že teprve pak jsem se tomu začal věnovat
soustavněji. Janek Baroš šel jako mladý muž do Zlína, byl tam se
svým bratrancem. Vybrali je v rožnovské základní škole, kam
jezdívali baťovští scouti, kteří hledali talentované hochy. A
protože psal básničky, chytil se nakonec v Baťově tiskárně. A když
se hledal někdo, kdo by tiskl i v Indii baťovské noviny Batanagar News,
tak ho vybrali. Jel tam s rotačkou a noviny tam začal vydávat. Nejel
lodí jako ostatní, ale měl úžasné štěstí, protože se tehdy do
Indie vracelo letadlo. Ta letadla, která tenkrát Baťa používal, byla
poměrně malá. Byla v nich jen dvě místa. Jedno pro pilota a další
pro mladého muže, který se vracel. Neletělo se samozřejmě kvůli
jednomu mladému Indovi, ale pro jakéhosi obchodníka z Indie. Ten mladý
muž ale vážil jen asi 42 kilo a strýc Baroš 49. Tak si řekli, že
toho využijí a poletí oba. Seděli oba na jednom sedadle celou cestu do
Indie. A on se tam tak dostal ještě dřív, než jeho rotačka. Dělal
tam cosi jako PR Baťovi. Šlo především o noviny, zadával ale i
reklamy do novin pro celou Indii. A také se tam staral o kulturní život.
Snažili se tam udržovat české zvyky a pořádali slavnosti. A tak se
tam zamotal i do velmi nepříjemné věci, která se v Indii přihodila.
Náš hlavní konzulát, který byl v Bombaji, se za války přidal k
Němcům, vydal se protektorátní vládě. Kalkatský konzulát proto bylo
třeba udržet pro zahraniční vládu prezidenta Beneše a pro svobodný
svět. A tam se baťovci také velice angažovali. Baťova fabrika tehdy
poskytla nové zázemí tehdejšímu Českoslovanskému spolku a Janek
Baroš se v něm hodně angažoval."
Pak už se nevrátil a zůstal v emigraci?
Foto: archiv webu batastory.net
"Je těžké je nazývat emigranty, protože tam odešli legálně.
Byli to spíš exulanti. On se ale kupodivu vrátil, já jsem ho ale tehdy
minul. Bylo mi asi šest nebo sedm let. To je pověstná historka, protože
on přiletěl do Vigantic letadlem a přistál na fotbalovém hřišti. To
byla pro celé okolí neuvěřitelná věc. Neletěl samozřejmě až z
Indie, baťovci si ale mohli udělat pilotní průkaz, a když se vrátil
na návštěvu do Čech, tak mu dali letadlo, aby si mohl zaletět domů.
Žil tam se svou ženou asi tři nebo čtyři měsíce, nežli se rozhodli,
že se musejí vrátit, protože Baťa už neměl perspektivu. Odjel pak do
Indie, sem se ale už nikdy nevrátil."
Dožil v Indii, nebo se ještě někam odstěhoval?
"Tam bylo možná ještě několik desítek baťovců, kteří se po válce rozešli s Baťou, nikoliv ve zlém, ale chtěli se pustit do vlastního podnikání. Většinou k tomu použili peníze, které za celou dobu u Bati vydělali. A Janek pak odjel na Nový Zéland a založil tam první novozélandskou eloxárnu hliníku. Někde si k tomu opatřil potřebné licence. A pak už dožil na Novém Zélandě."
Milena Štráfeldová
