Početní účastníci oslav, foto: Archiv Českého spolku v Košicích
Na slavnostním večeru, pořádaném k této příležitosti 15.listopadu 2013 se vzpomínalo a hodnotilo. Dalším výročím, které se v ten den slavilo, bylo 15.výročí činnosti Ženského sboru Českého spolku v Košicích. Součástí večera bylo tedy nejen odevzdávání děkovných listů těm, kdo Českému spolku v Košicích léta pomáhají šířit českou kulturu, ale do života bylo uvedeno i nové, vánoční CD sboru a celý večer zakončil koncert sboru a poté malé společenské setkání.
Při té příležitosti zazněl slavnostní projev předsedkyně Českého spolku v Košicích, Dagmar Takácsové, ze kterého vybíráme:
Dovolte mi ve vzpomínce se vrátit k jednomu dni těsně před koncem roku 1993. V ten den stála česká komunita v Košicích, tak jako na ostatním Slovensku, před těžkým rozhodnutím, neboť po vzniku samostatné Slovenské republiky končila lhůta k volbě slovenského státního občanství. Čerství cizinci v novém státě, na jehož území ale žili dlouhá předcházející léta, cizinci, kteří najednou nebyli ničí, s bolestí v srdci ze ztráty vlasti, s nejistým postavením občanským a právním, v chaosu nedbale a narychlo vyrobených zákonů sociálního a zdravotního pojištění, s obavou z rostoucího nacionalismu, kdy Češi byli také jedni z nepřátel a navíc také v situaci možného ohrožení demokracie.
Co jiné bylo logickým vyústěním toho stavu, než založení krajanského sdružení. Začali jsme z ničeho, měli jsme ale silnou vůli vzepřít se nepřízni osudu a své postavení ve společnosti si uhájit.
Sbormistryně Mgr.Oľga Varínska a Ženský sbor Českého spolku v Košicích, foto: Archiv Českého spolku v Košicích
Český spolek v Košicích si velmi rychle vybudoval základní zázemí materiální a personální, co vytvořilo předpoklady pro realizaci programů, zprvu určených pouze samotné nové menšině, postupně se ale otvírajících ostatní veřejnosti. Ukázalo se, že rozhodnutí neuzavřít se v ulitě vlastní menšiny, bylo rozhodnutím zásadním a šťastným. Po dvaceti letech teď s jistou dávkou hrdosti můžeme říci, že jsme se naučili postarat se o kvalitní spolkový krajanský život a naučili jsme se také prezentovat českou kulturu. Jsou za námi stovky programů – 20 ročníků Dní české kultury, 20 ročníků Českých plesů, patnáctiletá činnost vlastního souboru i s jeho vydanými CD, pravidelné letní vzdělávací tábory pro mládež i podobné tábory pro děti, poslední dobou v inovované podobě víkendů dětí s rodiči nebo prarodiči. Několik let komunikujeme s ostatním světem prostřednictvím webové stránky, vydáváme vlastní dvouměsíčník. Dvacet let provozujeme českou knihovnu, 20 let se každý týden schází naši členové ve společenském klubu na vzdělávacích programech v oblasti české kultury, literatury, historie, hudby, výtvarného umění, architektury a dalších. Každoroční vzdělávací zájezdová akademie dává příležitost neztratit živý kontakt se svou rodnou zemí. Několik posledních let máme krásně vedenou spolkovou kroniku. Máme tradici Svatováclavského posvícení i letní zahradní slavnosti a také husovskou ekumenickou tradici v Lúčce a spolupráci s Církví československou husitskou. Staráme se o kapličku sv. Jana Nepomuckého, kterou jsme před léty rekonstruovali. Léta se každý týden a při slavnostních příležitostech slouží katolická bohoslužba v českém jazyku. Spolu s Československým ústavem zahraničním jsme Košicím dali Masarykův a Štefánikův pomník jako připomínku společné historie a jejích základních hodnot. Máme živé kontakty zahraniční, z nichž vycházejí konkrétní projekty spolupráce.
Odevzdávání děkovných listů za současného promítání prezentace kroniky Českého spolku v Košicích, foto: Archiv Českého spolku v Košicích
Ano, máme i svá slabá místa. Stárneme a mnohým z nás ubývá sil. Se ztrácejícím se pocitem ohrožení se část české komunity stala lhostejnou ke svým kořenům, nebo je nepokládá za podstatnou část své identity. České menšiny ubývá přirozeným úbytkem, který není vyrovnáván přirozenou migrací z České republiky. Původně oboustranná migrace je teď pouze směrem do České republiky, opačným směrem prakticky není. Efekt úbytku ještě nerozumně a zcela proti smyslu věci zesiluje tříštění sil české komunity i možných finančních a personálních zdrojů.
O to víc děkujeme všem, kdo léta bez nároku na odměnu a uznání vykonávají svou práci v prospěch české komunity. Dokud nám síly stačí, chceme zastávat zájmy a potřeby české komunity a doufáme, že po generaci zakladatelů nás bude následovat generace mladší.
Naše národní identita – český jazyk a kultura jsou součástí naší podstaty a ztratíme ji, pokud nám na ní nebude záležet a nebudeme ji naplňovat, uchovávat a rozvíjet.
Dagmar Takácsová
předsedkyně Českého spolku v Košicích
