Jan AuerhanV roce 1928 vznikl Československý ústav zahraniční jako ústřední organizace krajanského hnutí na celém světě. Jan Auerhan, jeho zakladatel a pak až do umučení nacisty vůdčí osobnost snah o spojení domova s krajany, považoval krajanské spolky za hlavní převody v soukolí života zahraničních Čechů a Slováků. Během 20. let narostlo obrovské množství krajanských organizací (kolem roku 1925 to bylo na 5.850 spolků v nejrůznějších koutech světa). Objevila se tak přirozená potřeba vytvořit v jednotlivých přistěhovaleckých zemích ústřední krajanské organizace, s nimiž by měl Československý ústav a také další domácí československé instituce přímý kontakt. Tato organizační struktura, kterou chtěl ČÚZ mimo jiných úkolů budovat, vycházela přitom z požadavků představitelů samotných spolků. Projevily se v minulosti už několikrát na sjezdech krajanů. Následující přehled sjezdů zahraničních Čechů a Slováků dokumentuje vitalitu krajanů a jejich intenzívní činnost. Přehled je sestaven ze zpráv krajanského tisku (jedná se především o časopis Vlast, který vydávali krajané v Německu), domácích časopisů věnovaných vystěhovalectví (jako třeba Vystěhovalec, Naše zahraničí, Národnostní obzor) a některých deníků. Počet zde vyjmenovaných sjezdů není konečný. Řada takových aktivit unikla pozornosti redaktorům jmenovaných tiskovin nebo také autoru tohoto přehledu. Seznam nezahrnuje sjezdy pořádané mimo evropský kontinent.
1. Pravděpodobně první setkání krajanů proběhlo 6. června 1870 v Lipsku, jak se o tom zmiňuje lakonická zpráva v časopise Vlast. V Lipsku se krajané, kteří reprezentovali své spolky na německém území, dohodli na pravidelných setkáváních.
2. Druhý sjezd se konal v Berlíně roku 1871 z iniciativy zdejšího Českoslovanského spolku.
3. Následující rok 1872 připadlo pořadatelství do Drážďan.
Josef Václav Frič4. O rok později 1873 se krajané z Německa sešli v Lipsku na pozvání spolku Václav.5. Deset let od sjezdování v Berlíně se uskutečnil nový sraz na pozvání berlínské jednoty. Bylo to 21. srpna 1881. Prvních sjezdů se účastnily nejaktivnější spolky z Německa (Berlína, Drážďan, Lipska a Brém).
6. Na počátku 80. let 19. století zaznamenáváme sdružovací aktivity také jinde v Evropě. Ve Švýcarsku byl pořádán 7. července 1883 v Curychu sjezd při příležitosti kostnické slavnosti k výročí upálení M. J. Husa a také zemské výstavy v Curychu. Národní listy z 23. 7. 1883, které akci popisovaly, představovaly čtenářům sílu tehdejšího krajanského hnutí vyjmenováním 30 hlavních krajanských spolků v Evropě, které sjednocoval „Kruh přátel zahraničních českoslovanských spolků v Praze“ (nazývaný také jako Spolek přátel zahraničních Čechů v Praze. Byl nejstarším spolkem, který byl založen na domácí půdě a který pracoval ve prospěch krajanů za hranicemi. Vznikl na počátku 50. let 19. století z iniciativy J. V. Friče, českého radikálního demokrata, který pobýval dlouhá léta v cizině a měl velký vliv na počátky organizovaného krajanského hnutí v Evropě a zvláště ve Francii). Sjezdu v Curychu se aktivně účastnilo 13 spolků (3 spolky byly zastoupeny nepřímo): Česká beseda v Curychu, Československá beseda v Paříži, Českoslovanský spolek v Berlíně, Spolek Husité v Brémách, Zašumavan v Řezně, Volnost v Mannheimu, Vlastimil v Drážďanech, Břetislav v Frankfurtu nad Mohanem, Žižka v Londýně, Slovan v Mnichově, Pokrok v Augsburgu, Česko-slovanský spolek ve Stuttgartu, Včela v Pferse u Augsburgu, Říp v Erfurtu, Svornost v Hamburku, Vlastimil v Saské Kamenici. Sjezd projednával utvoření Svazu zahraničních spolků jako řídícího centra s ústředním výborem a pokladnou. V prvním roce (1883 – 1884) funkci ústředního výboru zastávala Českoslovanská beseda v Paříži, od poloviny 80. let pak Československý spolek v Berlíně.
7. V devadesátých letech se pořádání sjezdu krajanů přesunulo do Čech. 30. červen 1891 v Praze. Na návrh českých spolků v Německu (Husité v Brémách, Svornost v Hamburku a Hus v Hanoveru) se krajané sešli při příležitosti Jubilejní výstavy v Praze. Účastnilo se asi 500 členů spolků z Berlína, Londýna, Saské Kamenice, Brém, Hamburku, Norimberka, Erfurtu, Stuttgartu, Helbra, Füssenu, Žitavy, Míšně, Fürthu, Mnichova, Drážďan a Lipska. Sjezd zasedal v místnostech Řemeslnicko-živnostenské besedy v Praze a projednával: 1. obsahovou náplň časopisu Vlast, který vydávalo berlínské ústředí Svazu zahraničních spolků a který byl orgánem všech zahraničních spolků. 2. Každoroční vydávání kalendáře českoslovanských spolků. 3. Podporování malých spolků. 4. Podpory cestujícím krajanům. 5. Každoroční uctění památky M. J. Husa v Kostnici 6. července.8. V Lipsku se konala dne 22. května 1893 Přátelská porada českých zahraničních spolků při oslavách 25. výročí trvání Českoslovanského spolku Václav v Lipsku. Kromě organizačních záležitostí vydávání časopisu Vlast, bylo smyslem setkání zřízení podpůrného fondu a fondu pro pozůstalé po zemřelých členech krajanských spolků.
9. Další Přátelská porada českých zahraničních spolků proběhla při příležitosti Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 11. srpna 1895 v Praze. Její náplň se podobala předešlému rokování v Lipsku.
10. Ve dnech 4. až 5. srpna 1906 se uskutečnil v Praze sjezd krajanů se sociálně demokratickou orientací. Smyslem sjezdu bylo zřídit v Praze středisko zahraničních spolků, které by vytvořilo most mezi krajany a domovem. Propagátoři této myšlenky byli K. Folber a A. Srba. Po sjezdu vznikl Sekretariát zahraničních spolků se sídlem v Dělnické akademii.11. Také po první světové válce pokračovaly sdružovací aktivity krajanů a jejich příznivců v Československu. Ve dnech 14. až 16. září 1919 se sešel v Praze Sjezd dělnických krajanských spolků většinou sociálně demokratických. Sjezd svolalo Sdružení československých spolků zahraničních v Praze. Delegáti zastupovali 70 spolků tohoto Sdružení, což představovalo 4.360 členů. Sjezdu se účastnili také zástupci Ústředních tělocvičných jednot sokolských z Berlína, Svazu českých zahraničních spolků z Berlína, Sdružení českých spolků ve Švýcarsku a České kolonie v Dánsku. Organizátoři považovali za hlavní bod výchovnou vzdělávací práci zahraničních dělnických spolků „v duchu socialistickém“. Sjezd položil základy k vytvoření dvou fondů: podpůrného (v případě úmrtí živitele rodiny) a Komenského fondu (na výchovu dětí krajanů v mateřském jazyce). Delegáti podali návrh, aby se ministerstvo sociální péče Československé republiky postaralo o pravidelné prázdninové zájezdy dětí krajanů do ČSR. Sjezd zaslal Národnímu shromáždění rezoluci o ochraně vystěhovalců při najímání zahraničními firmami na práci. Zároveň rezoluce požadovala, aby vláda ČSR na druhé straně podporovala snahy krajanů o návrat do vlasti, zabezpečila dopravu krajanů a zajistila, aby krajané návratem neztratili „postavení a majetek“. Československá vláda měla zakročit ve prospěch vystěhovalců v Německu a měla se připojit k úsilí o vybudování mezinárodní ochrany vystěhovalců. Rezoluce doporučovala, aby byl v Praze zřízen úřad pro ochranu vystěhovalců, který by evidoval všechny vystěhovalce, zprostředkoval práci v zahraničí a postaral se o reemigraci. Sjezd požadoval na výkonném výboru sociálně demokratické strany, aby se postaral o zastoupení krajanů v Národním shromáždění. Další návrhy požadovaly, aby ministerstvo veřejných prací uvolnilo položku na poskytování stipendií dělníkům, kteří odcházeli do ciziny na zkušenou.
Sokol12. Sjezdu československých zahraničních spolků pořádaném červenec 1927 v Praze při příležitosti II. Dělnické olympiády v Praze se zúčastnilo se 40 delegátů, kteří zastupovali 75 krajanských spolků z Německa, Francie, Švýcarska, Holandska, Jugoslávie, Maďarska a Rakouska. Sjezd projednával návrhy na vydávání Zpravodaje československých spolků v zahraničí a na zřízení ozdravovny pro krajany, dále projednával otázku výplat důchodů navrátilcům z Německa do ČSR.13. První sjezd zahraničních Čechů a Slováků byl uspořádán v době všesokolského sletu v Praze Československým ústavem zahraničním ve dnech 1. až 3. července 1932 v Praze. Adjektivum „první“ v názvu sjezdu naznačovalo, že se jedná o první pokus svolat všechny krajanské organizace bez politických nebo náboženských rozdílů. Ústav ve své brožuře o sjezdu zdůvodnil jeho svolání: „První sjezd zahraničních Čechů a Slováků měl vyjasnit a odstranit hlavní nedorozumění, provést revisi nesprávných poválečných názorů, donutit k intensivnímu promýšlení věcí krajanských a vystěhovaleckých, měl být prostředníkem k tomu, aby se představitelé všech složek života vzájemně poznali a byli zapjati do sféry, k níž mají závazky a z níž mohou čerpat k dalšímu prospěchu. Sjezd měl být povzbuzením pro krajany, příležitostí k díku za zásluhy, jichž získali o svou vlast. Měl přinést hlavní složku spolupráce: vzájemnou důvěru, kterou poškodilo 13 let všelijakých pověstí, nedorozumění a důmyslných pomluv.“ O potřebě sjezdu zástupců všech zahraničních skupin Čechů a Slováků se hovořilo nejen v ČSR (pravděpodobně první návrhy vzešly od sociálně demokratického Sdružení československých spolků zahraničních) ale i mezi krajany (např. Československá kolonie v Paříži navrhovala, aby právě Československý ústav zahraniční svolal sjezd k dialogu všech krajanských komunit ve světě). Sjezdu se účastnilo 254 delegátů ze 16 států světa. Také zájem z domácí československé strany byl velký: 176 delegátů zastupovalo 76 domácích českých a slovenských organizací, které spolupracovaly s krajany. Sjezd probíhal ve Vinohradském divadle a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jeho posláním byla revize dosavadní vystěhovalecké politiky tehdejšího Československa. Přesné zásady této revize a návrhy, s nimiž se sjezd obrátil na československé státní orgány, se staly prvním uceleným a zveřejněným programem československé vystěhovalecké politiky.
Sokolský slet 193814. Druhý sjezd zahraničních Čechů a Slováků uspořádaný při sokolském sletu v Praze dne 4. července 1938 v Praze se sešel opět na Filozofické fakultě. Proti prvnímu sjezdu to bylo spíše přátelské setkání pod heslem Krajané mostem mezi Československem a cizinou.15. Po druhé světové válce bylo krajanské sjezdování na půdě Československa na dlouhá léta zastaveno. Rokování a sjezdování exilových organizací od pomoci československým uprchlíkům po Únoru 1948 (třeba v Americkém fondu pro československé uprchlíky) až po vrcholné organizace (jako třeba Rady svobodného Československa) je téma příliš široké pro tento přehled. Kontext s předcházejícími sjezdy budeme proto hledat až po roce 1989 a zůstaneme na domácí půdě.
Týden zahraničních Čechů 2006Především je třeba vyzvednout mimořádný čin exilového pracovníka JUDr. Oldřicha Černého ze Švýcarska, který se svými prvními spolupracovníky (prof. Karlem Kánským z USA a MUDr. Severinem Daumem z Německa) založil v polovině devadesátých Mezinárodní koordinační výbor (tehdy pod křídly Univerzity Karlovy, která se připravovala na 650 let své existence). Za obětavého vedení O. Černého vznikla tradice pořádání Týdnů zahraničních Čechů v Praze s doprovodnými akcemi na jiných místech (třeba ve Vídni nebo v Bratislavě). První Týden zahraničních Čechů se uskutečnil od 28. 6 do 4. 7. 1998 pod záštitou prezidenta Václava Havla. Sešlo se na 500 účastníků z celého světa. Byli mezi nimi slavní podnikatelé například Tomáš J. Baťa z Kanady nebo Milan Vyhnálek z Tasmánie, dále významní čeští lékaři nebo ekonomové. Důraz byl přitom kladen na přítomnost a budoucnost českých komunit v zahraničí se sekcemi: legislativní, kulturní, školské a výchovné, sociální, ekonomické a politické. Sjezdování končilo rezolucí, která zohledňovala naléhavé potřeby krajanů projednávané v jednotlivých sekcích.
Týden zahraničních Čechů 2006Druhý Týden zahraničních Čechů navázal roku 2000 v podobné obsahové skladbě na předchozí, stejně tak i třetí Týden zahraničních Čechů v roce 2003 a čtvrtý Týden zahraničních Čechů v roce 2006. Součástí každého týdne bylo odborné sympozium, jehož téma bylo zároveň titulem vydaných sborníků z těchto Týdnů. Jsou to tyto tituly:Hrubý, K. a Brouček, S. (eds.): 2000 – Češi za hranicemi na přelomu 20. a 21. století. Praha, Karolinum ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR (o prvním Týdnu).
Brouček, S., Hrubý, K. a Měšťan, A. (eds.): 2001 – Emigrace a exil jako způsob života. Praha, Karolinum ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR (o druhém Týdnu).
Brouček, S., Černý, O. a Dubovický, I. (eds.): 2006 – Exil sám o sobě. Praha, Etnologický ústav AV ČR (o třetím Týdnu).
Stanislav Brouček
