
Migrace a osídlování

Čeští imigranti směřující do Nového světa se usazovali převážně v USA. Po roce 1880 začali kvůli úrodné a levné půdě pronikat také do západní Kanady, a to jak ze středozápadu Spojených států, tak i přímo z českých zemí. Kanadská vláda ve spolupráci s železniční společností Canadian Pacific Railway financovala řadu osidlovacích projektů a nabízela novým přistěhovalcům vybrané pozemky k obdělávání. Tyto nábory však nebyly vždy úspěšné, a tak lidé, dříve než získali vlastní půdu, museli často pracovat na cizích farmách nebo na železnici a v dolech. Mnozí z nich se nikdy farmáři nestali a zůstali u svého prvního povolání.
Farmáři se zpravidla usazovali v prérijních provinciích. První historicky doložení Češi přišli do osady Esterhazy v jihovýchodním Saskatchewanu, kde již žila řada Slováků a Maďarů. Na přelomu 19. a 20. století vzniklo v jižním sousedství Esterhazy několik českých komunit. Jako první byla založena v roce 1884 osada Kolin, po ní následovaly Derdard, Glenside a Dovedale. Většinu osad založili Češi z Evropy. Některé jiné, jako například Prague (Viching) v Albertě, která vznikla v roce 1900, byly původně osídleny Čechy ze Spojených států. Menší skupiny Čechů se usazovaly také ve městech, zejména v Edmontonu, kde kolem roku 1900 žilo i několik českých lékařů, právníků a řemeslníků.
Protože v prvních desetiletích 20. století se dostupnost půdy na západě začala zmenšovat, orientovali se noví příchozí více východním směrem. V letech 1910-1912 se několik českých baptistů usadilo mezi mennonity v Murdenu v jižní Manitobě a také ve Winnipegu, který se stal důležitým centrem české komunity před první světovou válkou. V malém počtu našli Češi uplatnění také jako horníci v ontarijských dolech (Haileybury v oblasti Temiskaming, Kirkland Lake, Fort William) a jako příležitostní dělníci v Torontu. Imigrace před první světovou válkou byla celkově malá. Podle sčítání lidu žilo v roce 1911 v Kanadě jen 1800 osob českého původu.

V meziválečném období přicházeli Češi stále častěji do měst východních provincií Ontario a Québec, což postupně posilovalo význam Montrealu a Toronta pro český krajanský život na úkor Winnipegu. V Montréalu se počet české a slovenské populace během dvacátých let zvýšil na 3700 a podobně tomu bylo i v Torontu, kde na konci této dekády žilo asi 2500 osob českého a slovenského původu. Kromě toho se Češi usazovali i v menších městech, jakými byli Hamilton, Kitchener, Oshawa, Ottawa a Calgary. Po roce 1929 příliv obyvatel Československa sice klesl z několika set na méně než 80 za rok, těsně před druhou světovou válkou však díky židovské a sudetoněmecké emigraci z řad sociálních demokratů opět mírně stoupl. Kanadský census uvádí k roku 1931 zhruba 30 000 usedlíků z Československa, z nichž asi polovina byli Češi.
V roce 1939 bylo pod patronací Tomáše Bati založeno v provincii Ontario poblíž Frankfordu město Batawa. V důsledku ohrožení Československa nacistickým Německem sem Baťova společnost přemístila některé své zaměstnance a materiální zdroje, aby zde vybudovala novou obuvnickou továrnu, která během války fungovala jako centrála společnosti.

Většinu českých uprchlíků z let 1948-1951 tvořili vysoce vzdělaní lidé. Jednalo se o lékaře, právníky, politiky, vědce, zákonodárce, obchodníky a řemeslníky, kteří byli zpočátku nuceni přijmout práci, neodpovídající jejich kvalifikaci. Ve snaze pomoci svým krajanům nabízeli podnikatelé českého původu, nejčastěji v Ontariu, novým přistěhovalcům práci, někdy za pomoci federální vlády. Významně se tu uplatnily zejména tyto české firmy: Bata Shoe, Hamilton Carhart, Opal Manufacturing, Staruba Industrial Corporation a Hesky Flax Products.

Při sčítání lidu v roce 1991 se k české národnosti přihlásilo 47 175 osob a za Čechoslováky se označilo dalších 54 030 respondentů. Většina Čechů žila ve třech provinciích: Ontario (18 025), Britská Kolumbie (10 430) a Alberta (8 975), nejvíce v Torontu (7 655), Vancouveru (5 400), Edmontonu (2 420) a Montréalu (2 350).
Současná česká imigrace do Kanady probíhá za zcela změněné mezinárodní politické situace po roce 1989. Z celkově nízkého počtu nově příchozích Čechů v devadesátých letech se vymyká snad jen rok 1997, kdy v souvislosti s kampaní George Kubeše a televize Nova požádalo o status uprchlíka v Kanadě asi 1500 českých Romů, usazených nejvíce v torontské aglomeraci. I když do krajanského života se i po rozdělení Československa v roce 1993 zapojují Češi a větší část Slováků společně, krajanů, kteří se identifikují jako Čechoslováci, postupně ubývá. Svědčí o tom srovnání dat kanadského censu z let 1991 a 2001, kdy se k českému původu hlásilo 79 910, k československému 33 540 a ke slovenskému 50 860 osob. K češtině jako ke svému mateřskému jazyku, kterému stále rozumějí, se však přihlásilo jen 24 790 a ke slovenštině 17 545 osob.
Krajanský život a politika

Značně roztříštěné krajanské hnutí stmelil teprve pocit ohrožení a potřeba pomoci nacisty okupovanému Československu. Proto se v roce 1939 zformovalo Národní sdružení Slováků, Čechů a Podkarpatských Rusínů, které se následně proměnilo v Československé národní sdružení v Kanadě (ČSNS). V průběhu druhé světové války vzrostl vliv a význam jednotlivých poboček Sdružení z 86 s 6500 členy v roce 1942 na 91 s více než 10 000 členy v roce 1945, jež byly rozptýleny prakticky po celém osídleném území Kanady. Ve prospěch Československa byly zřizovány různé nadace. Na nejvýznamnější z nich, Československý válečný charitní fond, bylo během války sebráno 331 000 kanadských dolarů, které byly poslány československé exilové vládě v Londýně. Někteří Češi bojovali v kanadské armádě a probíhal i nábor vojáků, kteří tvořili nezávislý sbor v britské armádě a měli se stát zálohou pro budoucí československou armádu. Ten však byl omezen jen na ty české a slovenské imigranty, kteří ještě nebyli kanadskými občany.

Po únorovém puči 1948 zřídilo ČSNS Kanadský fond pro československé uprchlíky, zaměřený na pomoc nově příchozím uprchlíkům při získávání práce a prvních kontaktů. Rozpory mezi krajany v odlišném vnímání funkce ČSNS, později přejmenované na Československé sdružení v Kanadě (ČSSK), jako politické či spíše krajanské organizace, byly uměle prohlubovány zpravidla neúspěšnými pokusy komunistických agentů o infiltraci do krajanského života. I když se mezi představiteli československého exilu z roku 1948 a 1968 projevovalo rozdílné pojetí ve vztahu k vlasti a českým národním tradicím, dané odlišnou životní zkušeností, spojovalo je vytrvalé úsilí o nastolení demokratického režimu v Československu, manifestované při různých protestních demonstracích a vzpomínkových aktech ve výroční den založení ČSR, narozenin T. G. Masaryka a Milady Horákové.
Po pádu komunismu v roce 1989 byly navázány přímé styky s vlastí a ČSSK se místo politického angažmá začala více zaměřovat na kulturní život krajanů. V tomto úsilí nachází vydatnou pomoc kanadské vlády, podporující prosazování zásad multikulturalismu v zemi.
České církevní sbory

Nejstarším protestantským sborem mezi českými imigranty byla Husova kaple v Glensidu, postavená na počátku 20. století v provincii Saskatchewan. Betlémská kaple Československé baptistické církve sloužila krajanům ve Winnipegu někdy od roku 1932. Čeští baptisté byli aktivní zejména v Manitobě zásluhou energického Františka Dojáčka, známého českého nakladatele a čelného představitele krajanské komunity. Ve čtyřicátých letech byla v Torontu vybudována z iniciativy Charlese Jelinka a George Faboka česká protestantská kaple. Luteráni měli svou misii v Torontu sice již od dvacátých let, ale první českou a slovenskou farnost zřídili teprve v roce 1942.
Vliv církevních sborů na krajanský život byl výrazný zejména v prvních dvou osidlovacích vlnách, ale také ještě u emigrantů po roce 1948. Zeslábl zhruba v polovině sedmdesátých let s příchodem nových, většinou v ateistickém duchu vychovaných krajanů, kteří o život církve projevovali jen nepatrný zájem.
Vzdělání a kultura

Český kulturní život v Kanadě se odehrává ve čtyřech oblastech: divadlo, sport, hudba a literatura. S velkým zájmem se setkávají představení Nového divadla v Torontu, založeného v roce 1962 a znovu obnoveného roku 1970, a Divadla Za rohem ve Vancouveru, které vyvíjí činnost od roku 1977. Několik spolků se zabývá pořádáním koncertních a literárních pořadů, jež si kladou za cíl oslovit nejen zájemce z vlastních řad, nýbrž seznamovat s českou kulturou širokou kanadskou veřejnost (zejména Comenius Institute v Montréalu). Nové divadlo mělo v sedmdesátých letech příležitost vystoupit na multikulturním divadelním festivalu. Stejně tak kanadská vláda podporuje i největší multikulturní folklorní festival na severoamerickém kontinentu – Folklorama ve Winnipegu, jehož se česká komunita dodnes pravidelně účastní.

Významné postavení mezi českými centry si stále udržují Masaryk Memorial Institute (MMI) ve Scarboroughu u Toronta, založený v roce 1945, a Kanadská česko-slovenská podpůrná jednota ve Winnipegu, které disponují vlastními budovami a spolu s menšími místními skupinami se každoročně podílejí na organizaci Československého dne na pozemcích MMI.
Nezanedbatelnou funkci prostředníka mezi jednotlivými, často od sebe velmi vzdálenými středisky krajanského života v Kanadě plnil a dosud plní krajanský tisk. Hlavní krajanská periodika vycházejí dodnes v torontské aglomeraci (Nový domov, Satelitte 1-416, Kanadské listy), důležitým zdrojem informací pro obě poválečné vlny českých emigrantů byly rovněž Naše hlasy (1955-1974). K patrně nejčtenějším náboženským tiskovinám patřily v minulosti Vinice (Winnipeg, 1958-1966) a Slavná naděje (Windsdor, 1974-1978), obě vydávané českými baptisty.
První české a slovenské nakladatelství v Kanadě založil ve Winnipegu na počátku 20. století vlivný prodejce biblí František Dojáček. V novější době se na vydávání českých knih podílely dva torontské vydavatelské domy: Masaryk Memorial Press a Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých. Ve Victorii, hlavním městě Britské Kolumbie, vede úspěšně Lenka Storzerová největší české zahraniční knihkupectví, menší je krajanům k dispozici také v Ontariu.
DALŠÍ KAPITOLY:
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ČESKÁ PERIODIKA V KANADĚ PO ROCE 1945
FESTIVAL FOLKLORAMA VE WINNIPEGU
Základní informační zdroje:
Archivní fondy
NATIONAL ARCHIVES OF CANADA, OTTAWA
www.collectionscanada.gc.ca
NÁRODNÍ ARCHIV ČR, PRAHA
6. oddělení – oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek
www.nacr.cz
KNIHOVNA NÁPRSTKOVA MUZEA, PRAHA
www.nm.cz/naprstkovo-muzeum
LIBRI PROHIBITI, PRAHA
knihovna samizdatové a exilové literatury
libpro.cts.cuni.cz
CENTRUM PRO ČESKOSLOVENSKÁ EXILOVÁ STUDIA, OLOMOUC
exil.upol.cz
GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY, LIBEREC
sbírka filmů DVD z let 2004-2006 (rozhovory s českými krajany v Kanadě)
kanada.gfxs.cz
Literatura
T. BAŤA – S. SINCLAIROVÁ: Tomáš J. Baťa, švec pro celý svět. Praha 1991
E. M. BOSLEY, M. HAMATA, A. K. WENZBAUER (eds.): Památník ČSPJ [Československé podpůrné jednoty]. Winnipeg 1963
K. BUZEK, L. WAUTHIEROVÁ, A. HAASOVÁ (eds.): Památník československé Kanady. Toronto 1942
B. ČELOVSKÝ (ed.): „Emigranti“. Dopisy politických uprchlíků z prvních let po „Vítězném únoru“ 1948. Šenov u Ostravy 1998
J. ČERMÁK: Fragmenty ze života Čechů a Slováků v Kanadě. Zlín 2000
J. ČERMÁK: It all started with Prince Rupert. The story of Czechs and Slovaks in Canada. Zlín 2003, 2. vyd. 2005
J. ČERMÁK: Czech & Slovak Theatre in Canada, in: T. Motlíček, M. Rechcígl (eds.): Morava viděna z vnějšku. Výběr přednášek z 22. světového kongresu Československé společnosti pro vědy a umění Olomouc 2004. I. Ostrava 2006, s. 166-169
L. FORMANOVÁ, J. GRUNTORÁD, M. PŘIBÁŇ: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských spolků vydávaných po roce 1945. Praha 1999
J. GELLNER, J. SMEREK: The Czechs and Slovaks in Canada. Toronto 1968
J. GRUNTORÁD: Katalog knih českého exilu 1948-1994. Praha 1995
M. HIKL: A Short History of the Czechoslovak People in Canada. Toronto 1955
J. HODBOĎ, J. GOLL, V. ULVR (eds.): Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů. Liberec 2006
M. IVANOV: Čech v Kanadě. Praha 1994
J. KALVODA: Z bojů o zítřek. Sv. 1 Toronto 1995, sv. 2 Frýdek-Místek 1995
F. KNAPP: Česká literatura v exilu 1948-1989. Bibliografie. Praha 1996
J. KRATOCHVIL: Český a slovenský exil 20. století I.-II. Brno 2002-2003
J. MEJSTŘÍK: Češi ve světě. Praha 2000
NAŠE HLASY, sborník ke 100. výročí Kanady. Toronto 1967
R. NEKOLA, E. ASH (eds.): A Gem for the Canadian Mosaic: Picture of the Life and Work of Canadians of Czechoslovak Origin. Scarborough, Ont. 1957
J. NOVOTNÁ, V. ROLLEROVÁ: Masaryktown – 50 let českého a slovenského národního parku v Kanadě. Toronto 1998
NOVÉ DIVADLO Toronto, Canada 1970-1995. Toronto 1995
J. PEJSKAR: Poslední pocta. Sv. 1 Curych 1982, sv. 2 Curych 1986, sv. 3 Baltimore 1989, sv. 4 Praha 1994
J. PETERKOVÁ: Historie a současnost české menšiny v Kanadě. Pardubice, Fakulta humanitních studií 2003 (bakalářská práce)
REVUE PROSTOR 73/74, 2007: Multikulturní kontrasty – kanadský experiment, Češi a svět
P. ROSICKÁ: Česká emigrace v Severní Americe a její vztah k ČR. Praha, Vysoká škola ekonomická 2001 (diplomová práce)
L. ROVNÁ, M. JINDRA: Dějiny Kanady. Praha 2000
J. SKÁLA: České krajanské divadlo na západním pobřeží Kanady, in: Divadelní revue 16, 2005, s. 89-96
J. SKÁLA: Impact of Fringe Festivals on the Development of the Theatrical Arts, in: T. Motlíček, M. Rechcígl (eds.): Morava viděna z vnějšku. Výběr přednášek z 22. světového kongresu Československé společnosti pro vědy a umění Olomouc 2004. I. Ostrava 2006, s. 208-210
V. TLAPÁK: Národní a kulturní život krajanů v Kanadě, in: Naše zahraničí 2, 1931
TREASURY OF MEMORIES. Edited by Kolin Centennial Committee. Brandon, Man. 1986
M. VITULA: Z historie českých a slovenských krajanů v Kanadě do roku 1939, Časopis Matice moravské 118, 1999, s. 97-110
J. VORÁČ: Český film v exilu. Brno 2004
J. VORÁČ: Český film v kanadském exilu, in: Film a doba 48, 2002, s. 162-167
A. ZACH: Kniha a český exil 1949-1990. Praha 1995
R. ZAORAL: Soupis českých krajanských a exilových spolků v Torontu po roce 1945, in: Historie emigrace z českých zemí. Mladá Boleslav 2001, s. 125-153
R. ZAORAL: Česká Kanada, in: Revue Prostor 73/74, 2007
Internet
www.cssk.ca
www.multiculturalcanada.ca/ecp/content/czechs.html
www.masaryktown.org
www.novydomov.com
Roman Zaoral