Stanislav Kázecký (vlevo) a generální ředitel Českého rozhlasu Petr Duhan
"Česká škola bez hranic vznikla iniciativou krajanů a především
krajanek ve Francii před sedmi lety. Je to vlastně projekt, který byl
iniciován zdola, není to věc, která by vznikla z rozhodnutí státu.
Podpora ze strany českého státu ale začíná být čím dál více
formalizovaná. V letošním roce se uskuteční pravidelné setkání
Českých škol bez hranic na konci srpna. Nadále se konkretizují
možnosti příspěvků ze strany české státní správy, z dotací
ministerstva školství. To je myslím klíčový moment, který
přispívá k dlouhodobé stabilitě vzdělávání Čechů žijících ve
světě."
Jak se celá síť Českých škol bez hranic rozšiřuje? Zpočátku to byla Francie, pak k ní přibyly některé evropské státy, teď už ale přesahuje kontinenty...
Česká škola bez hranic Paříž
"Jednak se rozšiřuje i v zemích evropských, my jsme v poslední
době registrovali vznik několika škol v Itálii, ale třeba i na
Islandu, což jsou místa, kde neexistuje velká krajanská komunita.
Místa vzniku ale samozřejmě zobrazují, kam se v posledních dvaceti
letech Češi nejvíce vydávali. Víme o nových školách třeba na
Novém Zélandu, v Austrálii, o několika začínajících projektech ve
Spojených státech, především v Kalifornii. Lidé, kteří mají malé
děti a mají zájem o vznik českých škol, bydlí třeba i v místě tak
vzdáleném a exotickém, jako je Buenos Aires v Argentině."
Česká škola bez hranic už vlastně není typicky krajanskou záležitostí. Ta už se spíš týká nové generace Čechů, kteří tam teď odcházejí. Jak vlastně pomáhá zahraničních Čechům a jejich rodinám?
"Já si myslím, že jste přesně zmínila rozdíl mezi tím tradičním krajanským vnímáním Čechů žijících ve světě a tím, o co se snažíme, to znamená začlenění i té nejnovější skupiny lidí, kteří odešli v posledních dvaceti letech. My se právě domníváme, že za těch posledních dvacet let vznikla nová skupina lidí, kteří odešli, aniž by je kdokoliv nutil. A i oni zjišťují, že je důležité, aby se jejich děti naučily českému jazyku."
Česká škola bez hranic Berlín
Tam je jeden velmi důležitý moment, který je asi potřeba
připomenout. Řada těchto lidí si ponechala nebo má české státní
občanství. A z toho pro ně plyne povinnost, aby zajistili elementární
výuku češtiny pro své děti. Jejich děti by vlastně měly jezdit
pravidelně na přezkoušení do České republiky. V jakém směru
vychází Česká škola bez hranic této povinnosti vstříc?
"Česká škola bez hranic v tomto směru pomáhá českému státu v
dodržování platných zákonů, které dávají povinnost rodičům, aby
se jejich děti učily a dělaly rozdílové zkoušky v českém jazyce.
Já se ale osobně domnívám, že to je jedna z povinností, která sice
existuje, kterou ale ne všichni Češi ve světě dodržují. A těžko k
tomu lze lidi nutit, protože pokud jsou místa, kde české školy
neexistují, tak není v podstatě jak je přinutit. Myslím si ale, že se
objevuje to, co se objevovalo i v těch dřívějších emigračních
vlnách. Krajanské spolky se zakládaly především kvůli tomu, aby se
zajistila výuka v češtině. A to se objevuje i u těch nejnovějších
skupin lidí, kteří odešli. Také mají zájem, aby se jejich děti
naučily česky. A pokud české školy budou existovat, český stát na
ně bude přispívat. Tak trochu tím investuje i do své budoucnosti, do
budoucnosti komunity žijící ve světě."
Milena Štráfeldová
