Vlastníkem Bohemian Hall je Český občanský dobročinný spolek v Astorii (Bohemian Citizens Benevolent Society of Astoria, BCBSA). Spolek vznikl v roce 1892, kdy se v newyorské čtvrti Astoria usazovali přistěhovalci z českých zemí. Jeho původním cílem byla sociální a materiální podpora členů. 1. října 1910 spolek zakoupil parcelu, na které byla postavena spolková budova. Krátce poté byla přistavěna tělocvična a postranní restaurace. Dnešní Bohemian Hall je tedy kombinací restaurace s velkou zahradou, kde se servíruje česká kuchyně a množství českých i světových piv, multifunkčního sálu a několika kluboven, kde funguje např. česká a slovenská škola.
Marta KubišováProgram oslav výročí Bohemian Hall byl velkorysý, spolek BCBSA díky příjmům z restaurace netrpí finanční nouzí. Vše začalo ve čtvrtek 30. září otevřením výstavy ke 100 letům budovy. Členka spolku Debbie Vancura pro expozici shromáždila řadu dokumentů, které se týkají založení spolku a budovy i pozdějších akcí zde pořádaných. K otevření výstavy zahrál slovenský folklorní soubor Zemplinčane Svojina. V pátek 1. října večer v sále Bohemian Hall vystoupila Marta Kubišová. Úspěch byl velký a Marta Kubišová několikrát přidávala. Jistě i proto, že část návštěvníků Bohemian Hall patří k exilové generaci 1968 a na zpěvačku a její statečnost si uchovávají osobní vzpomínky.
V sobotu 2. října spolek BCBSA uspořádal pro své členy a hosty galavečeři. Zahájil ji rozkrojením dortu se stovkou současný předseda spolku Peter Kutil. K večeři účastníkům zahrál Harmcore Jazzband studentů pražského gymnázia Jana Keplera a pěvecké Duo Ivaška. V neděli 3. října připravili organizátoři z BCBSA besedu s Josefem Mašínem, který je mezi exulanty stále populární. Josef Mašín vylíčil některé detaily útěku skupiny bratří Mašínů do západního Berlína v roce 1953, podepisoval knihy a vyjadřoval se k současné americké politice. Přítomný senátor Tomáš Grulich předal Josefu Mašínovi ocenění předsedy Senátu Přemysla Sobotky.
Josef MašínSoučástí programu k výročí Bohemian Hall byla také konference Češi: národ bez hranic 1.-3. října. Zúčastnily se jí necelé tři desítky zástupců krajanských spolků z Chorvatska, Srbska, Rumunska, Slovenska, Austrálie, Nového Zélandu, Kanady, USA a některých institucí z České republiky. Pavel Vančura z pořádajícího spolku BCBSA, který konferenci předsedal, setkání pojal jako diskusi o identitě zahraničních Čechů i jako inspiraci pro směřování spolku v 21. století. Jako první vystoupila Debbie Vancura s přednáškou o historii pořádajícího spolku BCBSA. Organizace vznikla jako dobročinné sdružení pro pomoc lidem v nouzi, ale dnes se její zaměření mění. Spolek přispívá k pestré etnicitě New Yorku a obohacuje místní život pořádáním vlastních akcí i poskytováním prostor jinojazyčným komunitám. Příkladem takové spolupráce je třeba irský festival St. Pats for All, o němž hovořil Brendan Fey.
Dall Wilson podal vyčerpávající zprávu o komunitách moravských bratří, kteří od 18. století působí hlavně v USA, ale také v karibské oblasti a v jižní Africe. Jde o potomky a následovníky Jednoty bratrské, která od 17. století působí v exilu. Členové moravských bratří se dodnes řídí původními morálními a organizačními principy. Philip Wharton referoval o identitě židů v diaspoře a srovnával ji s identitou Čechů, žijících v exilových nebo krajanských komunitách. Mezi přednášejícími byl také slovenský luteránský farář Michal Mišina, který popsal svoji zkušenost duchovního v etnicky různorodém a hektickém New Yorku.
Další diskusní blok byl nazván Češi ve světě – pohled akademiků. Vystoupili v něm Milena Secká z Náprstkova muzea v Praze, která se věnovala osvětové práci Vojty Náprstka v USA a jeho kontaktům s americkými krajany po návratu do Čech v roce 1858. Stanislav Brouček z Etnologického ústavu Akademie věd ČR se zabýval historií vystěhovalectví z českých zemí, jehož směry a etapy dokumentoval na speciálně vydané ilustrované mapě. Senátor Tomáš Grulich, člen senátní komise pro krajany, hovořil o vztahu českého státu k vystěhovalcům, který nejvíc utrpěl v letech 1948-1989, kdy byl exil systematicky monitorován a promyšleně narušován. Předseda exilové
Společnosti pro vědy a umění Karel Raška ve svém vystoupení popsal stav české vědy od vzniku republiky, připomněl význam českých exilových vědců a vyjádřil naději, že nová generace českých vědců, vzdělaných v zahraničí, bude mít po návratu domů adekvátní ohodnocení, aby nemusela odcházet znovu.
Lazu Vlasta
V bloku nazvaném Pohled z východu vystoupily Vlasta Lazu z Rumunska, Vlastenka Krišan ze Srbska, Jana Bratinková ze Slovenska a Vladimira Marinkovič z Chorvatska. Ve svých příspěvcích podaly obšírné zprávy o současném životě a potřebách svých krajanských komunit. Z referátů vyplynulo, že hlavním atributem uchování češství v této části Evropy je kultura. Účastníky zaujala Vladimira Marinkovič, mladá příslušnice české menšiny v Chorvatsku, která jako představitelka mladé globální generace raději než špatnou češtinou hovořila dobrou angličtinou. Pohled ze zámoří na reprezentovali představitelé „západního“ exilu Jaroslav Trombik z Nového Zélandu, Barbara Semenov z Austrálie, Markéta Slepčíková-Resovská z Kanady a Peter Kutil z pořádající BCBSA. Barbara Semenov, vydavatelka časopisu
Čechoaustralan, zdůraznila rozdílné cíle jednotlivých exilových vln, které měly za následek značnou nesoudržnost exilu, a vyjádřila naději, že bariéry mezi Čechy ve světě a Čechy doma s postupující globalizací definitivně padnou. Markéta Slepčíková-Resovská hovořila o důležitosti médií v krajanské komunitě a o fungování české televize
Nová vize, která vysílá v kanadském Torontu.
Brouček Stanislav
V sobotu 2. října se konference věnovala smyslu krajanských organizací a vztahu Čechů doma k Čechům ve světě. Miroslav Krupička hovořil o vývoji těchto vztahů v posledních 20 letech. Vztahy podle něj poznamenaly obě strany, více však strana česká, kde hrají roli dozvuky komunistické propagandy, česká závist, nevůle politické reprezentace i práce médií. V posledních letech se ale situace lepší. Přispívá k tomu práce senátní komise pro krajany, pořádání krajanských konferencí v Praze, častější kontakty apod. Renata Dutton referovala o činnosti nově vzniklého Českého a slovenského sdružení v Bostonu, které vzniklo z nově příchozích Čechů a Slováků a snaží se přitáhnout i starousedlíky. Lucie Slaviková-Boucher podala přehled o současném stavu České školy bez hranic, která funguje v sedmi evropských metropolích, přičemž zájem projevují další skupiny. ČŠBH se ustavila jako neziskové sdružení, jehož cílem je uchování češtiny u dětí zejména mladých Čechů, pracujících v zahraničí. Sdružení usiluje o udělení akreditace, tedy o plné uznání své výuky od českého ministerstva školství. Ministerstvo prozatím přislíbilo materiální pomoc. Účastníci konference výuku v českém jazyce v zahraničí podpořili jako jeden z důležitých atributů zachování češství.
Semenov Barbara
Newyorské konference se zúčastnila také zástupkyně Českého a slovenského muzea a knihovny Rosie Johnston. Toto muzeum sídlí v Cedar Rapids v americkém státě Iowa a patří k významným americkým etnografickým institucím. V roce 2008 jej zdevastovaly povodně. Muzeu se přesto podařilo obnovit činnost v provizorních prostorách. V plánu je přemístění původní budovy na nový pozemek a její rozšíření. Znovuotevření muzea se má uskutečnit v roce 2012. Účastníky konference překvapila schopnost vedení muzea shromáždit na tento účel víc než 20 milionů dolarů.
V závěru konference vystoupil člen BCBSA Jan Krondl, který se ve svém referátu zabýval předáním budovy Bohemian National Hall na Manhattanu českému státu. Tato budova je někdy zaměňována s Bohemian Hall v newyorské Astorii. Její historie je ostatně podobná. Bohemian National Hall byla postavena v roce 1896 na Manhattanu ze sbírky českých krajanů a jejich potřebám zhruba 100 let sloužila. Jejím vlastníkem bylo sdružení českých spolků v New Yorku BBLA (Bohemian Benevolent and Literary Association). Stav budovy se koncem 20. století postupně zhoršoval a neumožňoval její plné využití. BBLA na základě většinového rozhodnutí v roce 2001 budovu prodalo českému státu za symbolický 1 dolar s tím, že stát objekt zrekonstruuje a BBLA v něm poté bude část prostor bezplatně využívat. Budova byla v letech 2003-2008 nákladně renovována a v říjnu 2008 slavnostně otevřena. V současné době v ní sídlí České centrum, konzulát, jedno patro využívá sdružení BBLA.
Urban Jan
Jan Krondl převod budovy do vlastnictví českého státu zpochybnil s tím, že budova nebyla v tak kritickém stavu, jak se uvádí, a že krajané mohli budovu opravit z vlastních zdrojů, získaných sbírkou, a poté provozovat sami. Základem jeho argumentace byl občanský princip, totiž že každá iniciativa (oprava, sbírka, využití objektu) má v kontextu americké demokracie vyjít zezdola a nikoli být diktována seshora, tj. od státu. Několik krajanů převod budovy do vlastnictví České republiky napadlo u newyorského soudu. Soud nakonec platnost převodu potvrdil, nicméně omezil pravomoci českého státu, týkající se podmínek užívání části budovy sdružením BBLA.
V neděli 3. října konferenci uzavřela závěrečná diskuse, kterou moderoval novinář Jan Urban. Účastníci se pokoušeli najít společné východisko z diskutovaného tématu – totiž zda a jakou identitu Češi v zahraničí mají, zda vůbec nějakou potřebují a jak by měli formulovat své požadavky vůči českému státu. Argumenty byly často protichůdné: například zastánci občanského principu odmítali angažmá českého státu v otázkách zahraničních Čechů, zatímco ostatní zdůrazňovali nutnost této podpory a argumentovali příklady evropských států, kde otázky diaspory řeší specializované většinou vládní instituce. Debata byla živá a zapojilo se do ní i několik členů pořádající BCBSA. Nakonec se podařilo zformulovat společné prohlášení. Navzdory ne vždy shodným názorům se účastníci konference i pořadatelé shodli v tom, že setkání bylo užitečné a že jakákoli komunikace a osobní poznání pomáhají překonávat bariéry, které se mezi Čechy v zahraničí a Čechy doma vytvořily.
M. Krupička
