Saša Rašilov jako Josef PolákSaša Rašilov jako Josef Polák Odvíjely se poslední řádky závěrečných titulků a v košickém sále, kde se konala slovenská premiéra televizního dokumentárního filmu Návrat tanečnice, bylo ticho. Snad by bylo slyšet i špendlík, kdyby spadl. A pak aplaus, standing ovation. Premiéry se zúčastnili místopředseda vlády Slovenské republiky pro vědomostní společnost, evropské záležitosti, lidská práva a menšiny Dušan Čaplovič, generální ředitel Slovenského národního muzea Rastislav Púdelka, ředitelé dalších muzeí a téměř půldruhé stovky zájemců o historii. Jarka Sisáková a Saša RašilovJarka Sisáková a Saša Rašilov "Jsem až překvapený, že mě tento film tak dojal. Je to velmi silný příběh úžasného člověka. Těší mě, že vznikají díla, která nám přibližují život a události vzdálenějších let. Ty bychom měli znát," řekl po promítnutí D. Čaplovič a dodal, že je obdivuhodné, když národnostní menšina ve spolupráci s televizí vytvoří dílo, které zdvihne návštěvníky ze sedadel. Ředitel Muzea židovské kultury v Bratislavě Pavol Mešťan doplnil, že tento film je podle jeho vědomostí prvním, který zachycuje širokospektrální a společensky nedoceněnou práci muzejníků.

Film Návrat tanečnice vznikl v koprodukční spolupráci české krajanské organizace Slovensko-český klub ve Slovenské republice a Slovenské televize s finančním příspěvkem Ministerstva kultury SR - program Kultura národnostních menšin 2009 a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Scénář napsala Helena Miškufová, hlavním kameramanem byl Ladislav Csiky, hudbu složil Marián Čekovský a režii vedla Ľuba Kolová. Hlavní linií příběhu je životní příběh prvního ředitele Východoslovenského muzea po vzniku Československé republiky v roce 1918 JUDr. Josefa Poláka. Součástí 52 minutového dokumentárního filmu jsou i hrané sekvence a tak divák životní příběh sleduje s větší účastí.

Ústřední postavu ztvárnil herec Národního divadla v Praze Saša Rašilov, jeho druhou manželku Jarka Sisáková z prešovského Divadla A. Duchnoviče, třetí manželku pražská herečka Vanda Hybnerová a čtvrtou postavu herec košického Bábkového divadla Miro Kolbašský.

Helena Miškufová (vlevo) a Ľuba KolováHelena Miškufová (vlevo) a Ľuba Kolová "Není snadné připravit film o člověku, který "pouze" organizoval kulturní život. Nejsou k dispozici žádné staré filmy, ve kterých by účinkoval, fotografií je také poskrovnu. Naštěstí psal mnoho dopisů a byl detailista při zpracování muzejních přírůstků. Shodou okolností působení Josefa Poláka na Slovensku a především v Košicích studovala i vedoucí dokumentárního oddělení Židovského muzea v Praze Magda Veselská a tak jsme se mohli opřít také o její poznatky," přibližuje zákulisí autorka scénáře Helena Miškufová.

Miro KolbašskýMiro Kolbašský Film Návrat tanečnice je životní příběh plný nadšení pro práci a obětavosti ve prospěch druhých. V březnu 1919 dostal pražský rodák JUDr. Josef Polák nabídku, aby se ujal sbírek bývalého Hornouherského muzea v Košicích, opuštěného a vykradeného. Přes dlouholetou snahu se mu navrátit sbírky zpět nepodařilo. Ve své muzejní práci se soustředil především na dokumentaci slovenské části obyvatelstva, která byla do té doby mimo zájem pracovníků muzea. Své aktivity postupně rozšiřoval o práci osvětovou. V muzeu založil veřejnou knihovnu a čítárnu, připravoval přednášky a komentované procházky po košických památkách, které se setkaly u Košičanů i návštěvníků města s velkým zájmem. Ve spolupráci s avantgardním grafikem Eugenem Krónem založil grafickou školu, kterou absolvovalo několik významných slovenských výtvarných umělců, mezi nimi i světově známý Koloman Sokol. Připravoval různě zaměřené výstavy, kterých během svého téměř 20 letého působení v Košicích uspořádal přes 220. Propagoval také slovenské umění; byl jedním z kurátorů výstavy Staré umění na Slovensku, která byla v roce 1937 uspořádána v Praze. Kromě působení v Košicích pomáhal J. Polák ve funkci inspektora muzeí radou mnohým pracovníkům muzeí na celém Slovensku a Podkarpatské Rusi. Sám se podílel na založení několika muzeí, např. židovské expozice v Prešově nebo Státního báňského muzea D. Štúra v Banské Štiavnici. Zachránil také několik staveb lidové architektury a v areálu Východoslovenského muzea vytvořil první malý skanzen na Slovensku. Právě v dřevěném kostelíku z Kožuchoviec, který v areálu stojí, se odehrává jedna z hraných sekvencí filmu. Ty jsou zajímavým doplněním dokumentů o Polákově životě a navíc diváka přímo vtáhnou do událostí za první republiky.

Vanda HybnerováVanda Hybnerová Po změně politických poměrů v listopadu 1938 Košice připadly Maďarsku a Josef Polák se s rodinou musel vrátit do Čech jako tisíce dalších Čechů. V Praze měl možnost vytvořit sbírky židovské populace v Čechách a tak i jeho zásluhou vznikla v letech 1942-1945 muzejní instituce světové úrovně, ačkoli nepřístupná, dnešní Židovské muzeum v Praze. Navzdory vlastnímu ohrožení se J. Polák během 2. světové války zapojil do odboje. V srpnu 1944 byl však prozrazen a zatčen. Poslední zprávy o něm jsou z ledna 1945 z Osvětimi, pravděpodobně zemřel na pochodu smrti.

Josef Polák v Nitře roku 1918, foto: Institut Terezínské iniciativyJosef Polák v Nitře roku 1918, foto: Institut Terezínské iniciativy A proč má film název Návrat tanečnice? "Bronzová soška tanečnice, kterou dostal Josef Polák od maďarské divadelní společnosti Faragó v roce 1921 při příležitosti uvedení hry Karla Čapka RUR v maďarštině, se ve filmu několikrát objevuje, putuje z Košic do Prahy a v loňském roce se vrátila zpět do Košic," poodhaluje volbu titulu režisérka Ľuba Kolová.

Za několik desítek let průměrné délky lidského života se stane množství událostí. Ve světě, v zemi, ve městě, kde žijeme. I v Košicích. Dnes toto čtvrtmiliónové město žije svým životem. Také kulturním. Ale kdesi v počátcích nové republiky po roce 1918 má obdivuhodný podíl na základech tohoto kulturního života Pražan s jemným citem pro slovenské osobitosti, rodák z pražského židovského města s evropským myšlením, nadšenec umění s úžasným smyslem pro pořádek, doktor práv Josef Polák. Jeho životní příběh při příležitosti Dne muzeí uvede Slovenská televize na Dvojce 19. května od 20:10 hod. Snad se dočká i uvedení v České televizi.

Text: Andrea Ščerbanovská
Foto: Ivana Koľová