V roce 1933 se v polské hale konalo první představení divadelního ochotnického souboru v Torontu. Zkoušelo se a hrálo, kde se dalo – v hale slovenského katolického kostela i v bytech herců. Režisérem byl tehdy nejčastěji Bedřich Rezek, převažovaly hry z venkovského prostředí (V myslivně fořta Pekárka, Sojčí péro, Hrob lásky).

Po roce 1948 divadelní život v Torontu podstatně ožil. Uplatnila se v něm řada nových režisérů: Zdeněk Dostál (Maryša, Princezna Pampeliška), Jindra Zoder (Tři a jeden, R.U.R.), František Sobotka (U bílého koníčka) a Růžena Karyčová-Haisová (Paličova dcera, Uzel), která krajanský soubor pod názvem Československý divadelní kroužek v Torontu řadu let vedla. Prvním představením poválečné divadelní vlny byl Švanda dudák (1951). Na repertoáru se také objevily Slovácké námluvy (1956), Zavadilka vdává dceru (1958) a Naši furianti (1963). Poslední divadelní představení tohoto souboru se dávalo v roce 1966.

V prosinci 1969 na schůzi českých a slovenských umělců usazených v Torontu se zrodila myšlenka založit Nové divadlo. K zakládajícím členům patřili režisér Adolf Toman, Ferda a Irma Čulíkovi, Milan Crhák, Josef Čermák, Zdena Salivarová-Škvorecká, Hugo Hošek, Joža Ligda, Jindra Polívková, Zlata Novotná a Jan Novotný. První představení – Jiráskova Lucerna – se konalo na jaře 1970. Divadlo, které od té doby nepřerušilo činnost, patří k nejdéle kontinuálně působícím etnickým souborům v Kanadě a představuje dodnes jednu z nejvyhledávanějších forem krajanského života přesahující svým významem region torontské aglomerace. Toman rovněž pracoval v jazykově anglických divadlech (Colonade, Alladin Theatre) a naposledy jako spolumajitel a režisér ve velmi úspěšném Limelight Dinner Theatre. Po jeho odchodu do České republiky na počátku devadesátých let se vedení divadla ujali Pavel Král, bývalý člen Městských divadel pražských, a Tomáš Mašek.

I když začátky byly skromné a na představení chodilo málo lidí, divadlo se nezavřelo. První obrat k lepšímu nastal v roce 1975, když si Jiří Voskovec přijel zahrát hlavní roli v Daňkově hře Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko. Druhý výrazný úspěch přišel s hrou Bůh do domu, kterou napsal Josef Škvorecký přímo pro Nové divadlo. Velký ohlas publika sklízely operety Mamzelce Nitouche, Polská krev, Netopýr, Perly panny Serafinky, Suchého Kytice, Dům na nebesích a další hry.

Po roce 1989 návštěvnost prudce poklesla. Na jednu inscenaci přišlo v průměru jen 450 diváků. Divadlo znovu získalo své přívržence zpěvohrou Podskalák (1993), v níž hostoval Josef Zíma. Spolupráce s českými a slovenskými profesionálními herci se osvědčila a s úspěchem pokračuje dodnes. Z repertoáru divadla v devadesátých letech stojí za zmínku Vražda na faře se Stellou Zázvorkovou, Gogolova Ženitba s Václavem Postráneckým, Revizor, Hrátky s čertem či nastudované představení Divadla Járy Cimrmana s Ladislavem Smoljakem. V poslední době se do práce souboru zapojili slovenští manželé Hamvašovi, kteří s herci Nového divadla a Malé komorní harmonie uvedly dvě světové premiéry: Já, Francois Villon a Já, Georg Friedrich Händel. V roce 2002 Brigita Hamvašová, zkušená organizátorka divadelních festivalů z Bratislavy, režírovala také komedii dell´arte Tři v tom.

Nové divadlo má v současnosti poloprofesionální charakter, kromě režiséra je tvoří proměnlivý soubor 7 – 20 profesionálních i amatérských herců, který ročně uvádí 3-5 her. Nemá však stálou domovskou scénu, a proto jsou herci nuceni zkoušet na různých místech v Torontu, nejčastěji v prostorách slovenského evangelického kostela. Víkendová představení probíhají od roku 1993 v areálu psychiatrické léčebny v John Workman Auditorium na Queen Street, který má kapacitu 290 sedadel.
S Novým divadlem úzce souvisí práce televizních skupin zřízených na počátku sedmdesátých let v několika městech provincie Ontario (Ottawa, Kitchener, Toronto, Guelph a London). Zejména Vladimír Bubák a Jan Uhde v Kitcheneru a Josef Mára v Londonu produkovali televizní verze řady divadelních her, včetně Havlovy Audience.

Druhé významné centrum českého divadelního života v Kanadě představuje Vancouver, kde bylo v roce 1977 založeno Divadlo za rohem. Ve své bohaté historii uvedlo čtyři desítky celovečerních divadelních inscenací, deset večerů hudby a poezie, tři autorské kabarety, tři představení dětského souboru, dvě inscenace hostů a jeden kostýmovaný ples v divadle. Repertoár divadla ve své historii obsáhl širokou škálu děl od středověkých trhových her, českých adaptací Goldoniho a Molièra, od Jiráska a Klicpery přes Čapky, Voskovce, Wericha a Vlastu Buriana až k Havlovi, Kohoutovi, Klímovi, Ringo-Čechovi, Koenigsmarkovi, Ostrému, Procházkovi a Goldflamovi. Divadlo za rohem, o jehož vznik se nepřímo zasloužili herci Otto Löwy a Jára Kohout, uvedlo v češtině i některé světové premiéry (např. Kunderův Jakub a jeho pán, Havlova Žebrácká opera či Kohoutova hra Safari).

Nejaktivnějším členem souboru je Josef Skála, herec, režisér, autor, ale také lékař a univerzitní profesor, který rovněž pracuje v profesionálních jazykově anglických divadlech ve Vancouveru (zpravidla při uvádění českých her), pravidelně vystupuje v rozhlasových hrách stanice CBC a jako předseda a člen Rady ředitelů první divadelní společnosti ve Vancouveru se podílí na přípravě mezinárodního Fringe festivalu malých divadelních forem.

Žádný člen souboru se nikdy v Kanadě divadlem neživil, i když někteří divadlo vystudovali a dlouhodobě se jím zabývali. I známý český herec Pavel Kříž, pozdější člen činohry Národního divadla, který byl šest let aktivním členem souboru, se ve Vancouveru živil ošetřovatelskou prací v nemocnici. Divadlo nemá ani dotace ani sponzory, všechna práce je dobrovolná a bez jakékoliv finanční odměny.

Někteří členové vancouverské divadelní skupiny kromě toho založili v roce 1991 uměleckou agenturu ART Pacific Productions, která organizuje turné předních českých herců po západním pobřeží Kanady a USA.

Deset let Nového divadla v Torontě. Toronto 1980; Nové divadlo Toronto, Canada 1970-1995. Toronto 1995; J. Skála: České krajanské divadlo na západním pobřeží Kanady, in: Divadelní revue 16, 2005, s. 89-96; J. Čermák: Czech & Slovak Theatre in Canada, in: T. Motlíček, M. Rechcígl, jr. (eds.): Morava viděna z vnějšku. Ostrava 2006, s. 166-169.

Roman Zaoral

ZPĚT