hra na flétnu/

Flétna se tu ozývá každou chvíli. Nejsme však v hudební škole kdesi ve městě, ale daleko od civilizace. Rekreační areál Třemešek nedaleko Šumperka na severní Moravě leží hluboko v lesích. Tak hluboko, že tu letos děti při noční bojovce potkaly i divočáka. Je tu jen patrová budova hotelu, nízká dřevěná jídelna, velký bazén, hřiště, tábořiště s ohněm na opékání špekáčků, prolézačky... Ideální místo pro letní tábor. Na louce uprostřed jsou velké míče, které tu denně slouží při rehabilitačním cvičení. A na nich se usadily tři dívky z Ukrajiny - dvanáctiletá Dáša, stejně stará Ola a ještě jednou Dáša, tentokrát ale jedenáctiletá:

To, že všechny tři pocházejí z ukrajinské Volyně, z Dubna, Malinovky a Malína, asi ani není třeba překládat. Všechny mají české kořeny, jejich prababičky a pradědečkové sem přišli z Čech. Češi se na Volyň stěhovali už v 60. letech 19. století a založili tu řadu obcí. A přestože se mnozí po druhé světové válce vrátili do Československa, další potomci českých přistěhovalců tu žijí dodnes. Právě tady je v r. 1986 zastihl výbuch jaderné elektrárny v Černobylu. Od té doby sice uteklo už 27 let, katastrofa má ale dodnes vliv na zdraví tamních obyvatel. Dokonce i dětí, které se narodily dávno po výbuchu. Zvláště v 90. letech ještě mnohé z nich trpěly poruchami krvetvorby, nemocemi štítné žlázy, měly narušenou imunitu. A proto Česko - ruská společnost už od počátku 90. let každoročně organizuje pobyty českých krajanských dětí v Česku. Vybírá k tomu ty klimaticky nejčistší oblasti, jako například Jeseníky. A nejde jen o pobyt na zdravém vzduchu uprostřed lesa a rehabilitaci. Děti se tu taky celé tři týdny učí češtinu a českou vlastivědu, jezdí na výlety a poznávají zemi svých předků. Vedoucí ozdravného pobytu v Třemešku byla i letos profesorka ruštiny na šumperském gymnáziu Jaromíra Lónová:

"Letos přijelo šedesát šest dětí s pětičlenným pedagogickým doprovodem. Děti přijely z Kyjeva, Žitomyru, Malína a z Dubna."

Jsou tu některé děti už po několikáte?

"Ano, v našem táboře jsou někteří už dokonce potřetí."

V jakém věkovém rozmezí jsou?

"Jsou to děti od osmi, devíti let, to jsou ty nejmladší, a pak do patnácti let."

Jak jsou na tom s češtinou?

"V posledních letech je to už trošku slabší, protože generace těch, kteří česky na Ukrajině umí, už postupně vymírá. Najde se ale pár dětí, které češtinu umí docela dobře."

Přijíždějí i děti, které třeba neumí česky vůbec?

"Ano."

Jak s nimi pak pracujete? A co se stačí za tři týdny naučit?

"Stačí se naučit hodně. Jsme velice překvapeni, když opravujeme výstupní testy, jaký je tam velký posun. Percentuální nárůst v českém jazyce bývá přes sedmdesát procent."

Jak je češtinu učíte? Všimla jsem si, že tu máte různé táborové hry...

"Pro celý tábor je etapová hra, je to propojení historie s českým jazykem. Oddíly jsou rozděleny na šlechtické rody a osvobozují svá středověká území. Každý den dostávají úkoly pro samostatnou práci."

Jaké šlechtické rody tu mezi sebou bojují?

"Bojují tu Rožmberkové, Žerotínové, Pernštejnové, Ronovci a Valdštejnové."

Co vůbec děti věděly o českých dějinách, když sem přijely? Tohle jim určitě bylo úplně neznámé...

"Ti, kteří na našem pobytu už jednou nebo dvakrát byli, rámcový přehled o českých dějinách měli, protože i v předchozích letech jsme je procházeli. Těm, kteří s českými dějinami ještě seznámeni nebyli, jsme před zahájením hry dali asi dvě hodiny na seznámení, pomocí dokumentárních filmů a prezentace."

Vy je tu ale také vozíte po památkách, jak jsem slyšela...

"Ano, v plánu jsou některé exkurze, jiné už máme za sebou. Děti byly v Karlově Studánce, pobývaly tam v solné jeskyni, plavaly v multifunkčním bazénu. Samozřejmě se také nadýchaly čerstvého vzduchu a udělaly si procházku po lázních, to pro ně bylo příjemné. Byli jsme i v Šumperku, kde nás na radnici přijal pan starosta. Pak jsme byli na zámku Úsov a v Uničově, v historickém centru. A je naplánovaná Olomouc. Děti v rámci rehabilitace půjdou do aquaparku. A jeden z nejhezčích výletů byl do Moravského krasu, děti byly na Macoše, pluly na lodičce v Punkevní jeskyni. To pro ně byl velký zážitek, většina dětí to pak malovala na obrázek. Byly hrozně spokojené."

Už tu padlo velmi důležité slovo rehabilitace. Jsou to ozdravné pobyty pro děti z oblasti, která byla zasažena dávno před jejich narozením výbuchem černobylské elektrárny. V jakém zdravotním stavu sem děti přijíždějí?

"Jejich zdravotní stav není vyloženě alarmující. Byly roky, kdy se přijížděly děti s daleko větším postižením. Byla to onemocnění krvetvorby, poruchy štítné žlázy. Ale všichni, i ti, co jsou dnes tady, mají dýchací potíže a velmi oslabenou imunitu."

Je to skutečně v důsledku Černobylu?

"Určitě, ale i životního prostředí v místech, kde žijí."

Jak tu rehabilitace probíhá?

"Máme tu zkušenou rehabilitační sestru, kromě ní jsou tu tři zdravotní sestry. Sestřička s nimi cvičí každý den venku. Nejčastěji cvičí s míči, posilují dýchání, samozřejmě i napravování těla, protože mimo jiné jsou tu skoliózy. To ale není v souvislosti s Černobylem."

Jak se to cvičení dětem líbí? Baví je to?

"Baví je to velice! Je to zajímavé."

Na začátku rozhovoru jsme měli možnost slyšet i hru na flétničku. I to je součást rehabilitace?

"Především, flétna pomáhá na posílení dýchání. A děti to baví. Za tu krátkou dobu se naučí řadu českých písniček. Dokladem toho, že je to pro ně zajímavé, jsou chvíle, kdy ve svém volném čase si děti vezmou flétnu a samy si hrají, aniž by probíhala výuka."

Co hrají?

"Jsou to základní, jednoduché české písničky. Za čtrnáct dní výuky se samozřejmě žádné složité skladby nacvičit nedají. Typické dětské české písně se ale naučí."

Jaký vliv na ně zdejší rehabilitace má? Je to vůbec znát?

"K posílení jejich zdraví pomáhá i dýchání čerstvého vzduchu a kvalitní strava, kterou tu mají. Určitě se to na nich projevuje, svědčí o tom alespoň lékařské záznamy, které si děti příští rok přivážejí. I zprávy rodičů, kteří uvádějí, že děti jsou během zimy mnohem méně nemocné a že mají posílenou imunitu."

I to je důvod, proč se sem děti vracejí opakovaně?

"Určitě, podle lékařských výsledků má efekt, pokud sem dítě přijede minimálně dvakrát, nejlépe ale třikrát."

Slyšela jsem, že některé děti by tu i rády studovaly. A jsou tu dokonce i dvě studentky na šumperském gymnáziu...

"Vloni jsme tu měli dvě děvčata, dvojčata, z Kyjeva. Letos přijela znovu. A možnost studovat v České republice je nadchla. Spojila se pak se mnou, požádala o přijímací zkoušky, podala si přihlášku na gymnázium do Šumperka. Uspěla velice dobře, takže v prvním kole byla přijata. Od září budou studovat na gymnáziu v Šumperku."

Znamená to, že dívky uměly česky tak dobře, že mohly složit přijímací zkoušky i z češtiny?

"Ano, ale nejen díky pobytu zde na táboře. Vzaly si soukromé hodiny v Kyjevě, během celého roku, protože počítaly s tím, že čeština pro ně bude důležitá. Takže se jí celý rok věnovaly."

To samozřejmě nepadá z nebe, studium v zahraničí vůbec není levná záležitost. Jaké jsou vůbec sociální podmínky dětí, které sem přijíždějí? Z jakého prostředí pocházejí?

"Jejich sociální podmínky jsou různé. Většinou to jsou spíš sociálně slabší vrstvy, najdou se ale i takové rodiny, které mohou dovolit dětem nejen pobyt, ale i studium. To je třeba případ těchto dvou děvčat z Kyjeva."

Milena Štráfeldová

Foto: Milena Štráfeldová

Tento příspěvek si můžete poslechnout na www.radio.cz.